Kniha sleduje vzájemné vztahy mezi architekturou a politikou v období rekonstrukce demokratické republiky po roce 1989, která zároveň musela reagovat na nové lokální i globální okolnosti: rozdělení Československa, vstup do Evropské unie, nové územně správní členění ČR či politiku liberální ekonomiky. Zabývá se jednak zakázkami na výstavbu a transformaci sídel institucí staronového politického útvaru (Pražský hrad, Parlament ČR, krajské i obecní úřady), veřejnými architektonickými soutěžemi na národní kulturní instituce, ale též např. novými typy státem podporované sociální výstavby po opuštění modelu panelové prefabrikace či rekultivací prostředí zatížených vlivy předchozího režimu. Vedle toho ale zvedá též otázku, do jaké míry obecné proměny v soudobé architektuře a urbanismu (např. trendy směřující k aktivismu a participaci obyvatel) z druhé strany podporují konstituci politické sféry a jak konkrétně se architektura (např. prostřednictvím městských architektů) podílela po roce 1989 na formování veřejného prostoru. Grafika Tereza Hejmová a Kristýna Žáčková. Kniha vychází v česko-anglické verzi za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II).
ALOIS NEBEL 
| 
