První oficiálně vydaná básnická sbírka obsahuje sedmašedesát básní mladého autora (ročník 2000), ukrytého pod pseudonymem, v nichž se po svém vyrovnává se světem blízkým i vzdáleným. Dobře zná své oblíbené autory a umí s nimi, možná jen pro své vlastní pobavení, komunikovat naskicovanými parafrázemi i částečnými citacemi, kterými odpovídá na otázky z jejich tvorby, byť třeba z minulého století. Šimon si hraje s gramatickými schválnostmi, chybami, překlepy, mezerami, netradičně používá širokou škálu slov od latiny přes grafické symboly až třeba i po vulgarismy, aby čtenáře udržel v napětí. S poezií Šimona Jana Zrna je možné i polemizovat, ale rozhodně je dobré se s ní seznámit.