Kdyby na nás někdo dokázal pohlédnout z výšky, spatřil by svět plný zchvácených, unavených lidí a jejich ztracených duší.
Byl jednou jeden člověk a ten pracoval tak usilovně a rychle, až utekl své vlastní duši. Žilo se mu bez ní celkem dobře — spal, jedl, pracoval, řídil auto, a dokonce hrál tenis. Jen občas ho přepadl zvláštní pocit, že se svět kolem něj jaksi zploštil, jako by se on sám pohyboval jen po stránce v sešitě do matematiky, po papíře pokrytém hustou mřížkou malých čtverečků…
První kniha nositelky Nobelovy ceny Olgy Tokarczukové vyprávěná nejen slovy, ale především obrazem. Dojemnému příběhu o trpělivosti, vnímavosti a návratu k sobě samému vdechla duši výtvarnice Joanna Concejová. Její něžné, melancholické ilustrace dávají čtenáři ohromný prostor, aby se zastavil a navázal rozhovor s vlastním nitrem.
Je to pohádka pro dítě, které dřímá v dospělém člověku. Pro toho, kdo už má něco odžito a začínají na něj doléhat otázky pomíjivosti. — Olga Tokarczuková, Wyborcza.pl
ALOIS NEBEL 
| 
