Giovanni Pisano, jeden ze stavitelů katedrály v Sieně, sehrál v umění 13. a 14. století podobnou roli, jakou měl za renesance Michelangelo nebo v baroku Bernini. Dobové zprávy nám umělce představují jako génia, který byl zcela zabrán do svého díla, neohlížel se na konvence a s lhostejností vnímal pojmy, jako jsou disciplína nebo pořádek. Ačkoli pracoval i ve službách císaře Jindřicha VII., otce Jana Lucemburského a děda Karla IV., dosud o něm česky nevyšla žádná monografie. Hlavní esej historika umění Petera Kováče, který kombinuje umělecko-historický pohled s literaturou faktu, doplňují články renomovaných odborníků z Německa, Itálie, Spojených států, Velké Británie a z Česka, které se kromě jiného týkají Pisanových současníků Arnolfa di Cambio, prvního stavitele katedrály ve Florencii, a slavného malíře Duccia, který se podílel na výzdobě katedrály v Sieně. Kniha nabízí i do češtiny poprvé přeložené dějiny umění sepsané renesančním sochařem Lorenzem Ghibertim.
ALOIS NEBEL 
| 
