Pierre Teilhard de Chardin (1881–1955) byl francouzský jezuita, přírodovědec a filozof, který ve svém díle vytvořil teorii evoluce založenou na křesťanském myšlení. Protože jako kněz nesměl bojovat, účastnil se první světové války po celé čtyři roky jako nosič raněných. Při jejich zachraňování z bojiště prokazoval chladnokrevnou odvahu a ve chvílích mezi bitvami psal v zákopech dopisy své sestřenici Marguerite. Kromě barvitých popisů zážitků z války se v nich v zárodečné, ale pronikavé podobě objevují všechny myšlenky, které později tvoří pilíře jeho díla.
Z válečných zákopů se postupně vynořuje Teilhardova vize evolučního vesmíru postupujícího tápavými pokusy, často za drastických okolností, ke sjednocení do jediného komplexního celku, jehož centrem je Bůh. Objevují se zde úvahy o významu energie uvolněné v krizové situaci pro vznik nových forem řádu, o smyslu smrti a lidského utrpení včetně možnosti jeho proměny v nový růst, to vše stále provázeno vědomím obklopujícího „božského prostředí“. Teilhardovy válečné dopisy mohou být čteny jako vhodný úvod do málo známých nebo zcela neznámých rozměrů jeho díla či jako brána k tomuto mysliteli pro novou generaci čtenářů.
ALOIS NEBEL 
| 
