Kniha, která programově osciluje mezi vědeckým odborným a esejistickým stylem, je příběhem dosud nepopsaného příběhu zrodu české (nejen vědecké) terminologie v 19. století. Na základě vybraných lexikografických děl z 19. a začátku 20. století se odvíjí drama postupného dovršení všech funkčních vrstev českého jazyka.
Kniha se rovněž zabývá otázkou, co je to vlastně slovník a jaká je jeho role v literatuře jako celku. Popisuje proces vydělování terminologie z přirozeného jazyka. Ukazuje, nakolik souvisel projekt českého odborného názvosloví s neuskutečněnou snahou vytvořit českou encyklopedii. Náhradou za neuskutečněnou encyklopedii byl Jungmannův Slovník česko-německý (1834 – 1839), který sehrál klíčovou roli v postupném vytváření jednotlivých odborných názvosloví. Kniha se rovněž zabývá rolí neologismů a výpůjček, vztahem filozofie jazyka a slovotvorby, neúspěšným úsilím Antonína Marka o vytvoření logické a filozofické terminologie ve srovnání s úspěšným převodem řeckých termínů do latiny v překladatelském díle Cicerona a Boëthia.
ALOIS NEBEL 
| 
