Nejeden čtenář si položil otázku, jak je možné, že se takto jedinečné dílo opomíjí, že si s ním literární kritika neví rady a vytěsňuje je na okraj zájmu. Jeho texty nezapadají do žádné předem připravené šablony a jejich četba je mnohdy trýznivá. Pravděpodobně žádný jihoamerický básník se neponořil tak nebezpečně hluboko do bolesti, žádný se nepropadal s takovou intenzitou do každodenní agónie. Všechno v něm skřípá, škrábe, rozdírá. Netrápím se, jsem utrpení; nejsem vinen, jsem netrpělivá bezmezná vina. Nemám strach, ale hrůzu: jelikož jsem panika, jsem i hanba, a všechno ve mně rozdává rány jakoby nedopatřením…
Promocja Jesienna 🍂 🍂 🍂 
| 
