Od konce devadesátých let se Hana Sánerová, působící na pařížské Sorbonně, vrací ke svým dávným zájmům beletristickým. Je autorkou nezvyklých knížek z pomezí fiktivního eseje a autobiografického románu, při kterých se musíme ptát, kde je hranice mezi vzpomínkou a snem nebo imaginární představou. Takový je i její deník plný úvah, dokládající, že i bohatý a dlouhý život intelektuálky přináší stále nové otázky, nad kterými se musí nutně zamýšlet i čtenář.
Hana SÁNEROVÁ, nar. 1927 (Hana Voisine-Jechova podepisující beletristické texty svým dívčím jménem) odešla roku 1976 do Francie, kde až do roku 1995 přednášela srovnávací literaturu a bohemistiku na univerzitě v Tours a na Sorbonně. Na Sorbonně založila bohemistiku jako samostatný obor, publikovala přes dvě stě studií, několik knižních monografií, francouzsky vydané dějiny české literatury. Překládala z polštiny do češtiny, z češtiny do francouzštiny.
ALOIS NEBEL 
| 
