Československé státní hranice a jejich ostraha sehrávaly ve druhé polovině 20. století významnou roli ve vývoji pohraničních regionů. Zásadní politické, sociální i národnostní změny v prvních poválečných letech se nejvýrazněji projevily právě tady. Původní německy mluvící obyvatelstvo bylo až na výjimky vysídleno a nahrazeno obyvatelstvem slovanského původu. Tzv. železná opona, jež záhy po skončení druhé světové války rozdělila Evropu, a nový režim na státních hranicích determinovaly život všech obyvatel Československa. Vytvoření rozsáhlých zakázaných a hraničních pásem znamenalo další selekci lidí a jejich nucené vysídlování. Lidé žijící v pohraničí byli konfrontováni s faktem, že z přirozených mezistátních hranic se rychle staly hranice nepřátelské. K hlubšímu poznání tématu vlivu hranic v letech 1945–1989 na život obyvatelstva v příhraničních oblastech i jejich legálního, a především ilegálního překonávání chce přispět i tato publikace, rozčleněná do tří celků. První část tvoří příspěvky Kateřiny Lozoviukové, Davida Kovaříka, Sandry Kreisslové a Davida Schriffla, zabývající se životem v pohraničí. Druhý blok obsahuje případové studie Jana Rychlíka, Mateje Medveckého, Ľubomíra Morbachera, Libora Svobody, Veroniky Doubové a Sabine Nachbaur, mapující překračování hranic, ať již povolená v rámci příhraničního styku, nebo nelegální, která nezřídka končila smrtí či trestněprávními postihy. Závěrečný blok je věnován tématu hranic a tzv. železné opony z didaktického hlediska (studie Kamila Činátla a Jaroslava Najberta) a jeho zpracování ve filmu (příspěvek Michaely Weissové, Kamila Polehly a Ivety Vavřinové a text Petra Bednaříka).
ALOIS NEBEL 
| 
