Bizarní experimentální román Zero vyšel poprvé v italském překladu v roce 1974 a ihned přilákal velkou pozornost, zejména díky krutému realismu a syrovému sarkasmu, se kterým popisuje život ve vojenské diktatuře. V Brazílii mohlo Zero vyjít až rok poté, jenže krátce po jeho vydání byla kniha opět cenzurou stažena z oběhu. Zákaz trval celé čtyři roky. Koncem roku 2000 byl román vybrán předními brazilskými periodiky Globo a Manchete mezi sto nejlepších brazilských románů 20. století.
Ignácio de Loyola Brandao (Araraquara, 1936) je brazilský romanopisec, povídkář a novinář. Svou literární kariéru zahájil v roce 1965 sbírkou povídek Depois do Sol (Po slunci), ve kterých se již plně projevil jako nevšední pozorovatel života ve velkoměstě. Mezi další Loyolovy úspěšné tituly patří romány Bebel que a cidade comeu (1968, Bebel, kterou snědlo město), Dentes ao Sol (1976, Zuby na Slunci) či jeho v Brazílii nejprodávanější dílo Nao Verás País Nenhum (1981, Neuvidíš žádnou zemi) a sbírka povídek Cadeiras proibidas (1976, Zakázané židle).
ALOIS NEBEL 
| 
