Autorka se v této práci z oblasti etnolingvistiky, disciplíny zaměřené na vztah jazyka a kultury, zabývá rekonstrukcí obrazu (stereotypu) ženy v češtině, tj. odhalováním struktury stereotypových charakteristik v jazyce a kultuře spojovaných se ženou. Jde přitom zejména o obraz tradiční, utvářený po staletí ještě před dramatickými proměnami společnosti (i role ženy) v moderní době. Analýza dokladů z české slovní zásoby (včetně frazeologie) a textů lidových písní, drobných folklorních žánrů i klasické české literatury vedla k identifikaci a charakteristice čtyř specifických poloh jazykového obrazu ženy, vydělených z hlediska tří aspektů (profilů) – věku, vzhledu a společenské role: mladá dívka (panna), manželka, matka a stará žena. Každá z nich nese jak rysy pro stereotyp ženy společné, tak i rysy specifické. V souladu s některými českými pracemi z oblasti kulturní historie, etnologie a sociologie je zde poukázáno jednak na významnou úlohu ženského těla (ve vztahu k sexualitě a plodnosti), jednak na vzájemné působení biologických a kulturních faktorů v utváření tradičního obrazu ženy. Popis tradičních jazykových stereotypů spojených se ženou, který se v mnoha ohledech nemohl nedotknout i komplementárních stereotypů vázaných k muži, může do budoucna posloužit jako východisko pro zkoumání současných stereotypů.
ALOIS NEBEL 
| 
