Vendula Pačesová píše, jako dýchá, každý den si do mysli zapisuje odžité a během let se její psaní pozoruhodně proměnilo. Do nezávazného vtipkování prorostly odlesky tragédií, smutku, dennodenních křižovatek, které život navedou nečekaným směrem. Dozrává Vendula Pačesová, dozrává její psaní. Je mistrem zkratky a malé plochy, na kterou zhustí jeden den. Ano, plynou dny, měsíce, roky, životy. Každý den je nicotný , nekonečný. Zároveň osudový . Naplňuje se osud, ale jaký, když banalita kalí zrak. Pačesová zrak tříbí, mne si oči a nenechá se zlákat prázdným filozofováním. Má odvahu pro každý den. A má odvahu se každému dni podívat zpříma do očí.
ALOIS NEBEL 
| 
