Evropský parlament si musel během své relativně krátké historie vybojovat místo na slunci. Od počátků existence Evropského parlamentu věnovali jeho členové mnoho energie, aby zvýšili své pravomoci. Šlo jim především o změnu rovnováhy a poměru sil mezi evropskými institucemi. Evropský parlament měl být v jejich očích něčím víc než jen pouze shromážděním, které schvaluje to, co přijmou vlády v Radě ministrů: měl být orgánem spolurozhodujícím. Nabývání na významu však není dostatečnou podmínkou pro získání skutečné politické legitimity. Dosavadní zkušenost s přímými volbami do Evropského parlamentu totiž ukazuje, že občané členských zemí EU se příliš nehrnou do volby svých evropských poslanců. Francouzští, čeští a belgičtí specialisté o těchto i o mnohých dalších tématech spojených s Evropským parlamentem přemýšleli v dubnu 2004 v Praze na konferenci organizované Francouzským ústavem pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES) v Praze a Katedrou západoevropských studií Fakulty sociálních věd UK, která se konala za podpory Nadace Roberta Schumana a Informační kanceláře Evropského parlamentu v ČR. Publikace, která se vám dostává do rukou, je výstupem z této konference.
ALOIS NEBEL 
| 
