Zápisky grafomanovy jsou montáží deníkových záznamu° básníka, překladatele a účastníka českého kulturního života, které si témeˇrˇ cˇtyrˇicet let zapisoval, a aktuálních vzpomínek, jež mu tyto záznamy asociovaly. Setkáme se tak s originálními postrˇehy a názory na výjimecˇná období a osobnosti naší historie. Michal Novotný se narodil v Protektorátu Cˇechy a Morava v rodineˇ architekta Jirˇího Novotného v Praze. Ten mimo jiné pracoval?do poloviny trˇicátých let jako scénograf divadla E. F. Buriana, ale, jako cˇlen organizace cˇeských levicoveˇ orientovaných intelektuálu° Levá fronta, byl i politicky aktivní. Michalova matka byla neterˇí kubistického socharˇe Otto Gutfreunda a jeho deˇdecˇkem z otcovy strany byl architekt Otakar Novotný, který navrhl naprˇíklad budovu Spolku výtvarných umeˇlcu° Mánes. V domácnosti u Novotných se tak prˇirozeneˇ velmi cˇasto objevovaly osobnosti cˇeského kulturního a spolecˇenského života. Diskutovalo se o politice, ale hlavneˇ o umeˇní. Jména Karel Polácˇek, Ferdinand Peroutka, Ivan Olbracht, Helena Malírˇová, skladatel Nedbal, Emil Filla, Vincenc Beneš. Vzpomínky na neˇ, které prˇetrvaly, se prˇenášely na další generaci a Michal Novotný je nyní ve své knize zprostrˇedkovává verˇejnosti jako dobový dokument. S nadhledem a jemnou ironií popisuje autor padesátá léta; zde jsou zvlášteˇ výrazné vzpomínky na jeho atletického trenéra Jana Hancˇe, o neˇmž se až pozdeˇji dozveˇdeˇl, že je to onen slavný Hancˇ, autor Událostí. V letech šedesátých už vystupují v Novotného textech jeho vrstevníci, dnes známí literáti, básníci Petr Kabeš, Eugen Brikcius nebo kritik Jan Lopatka. Literárním prostrˇedím je prorostlé i Novotného zaznamenání posledních dvaceti peˇti let, kdy pu°sobil ve funkci šéfa Cˇeského literárního fondu, pozdeˇji stejnojmenné nadace.
ALOIS NEBEL 
| 
