V roce 2004 vyšel u nás nový překlad díla A. Riegla „Der moderne Denkmalkultus“. Jistě ne pouhou shodou náhod si v roce 2005 připomeneme 100. výročí úmrtí tohoto významného rakouského kunsthistorika, který byl tak zakořeněn ve své době, tak z ní dýchal, že umřel takřka s ní. Nad Rieglovou knihou si čtenář znovu uvědomí, jak veliké filozofické, sociologické či politické téma památková péče představuje a jak byl prozatím jen ve zcela omezené míře tento potenciál využit. Tato kniha chce žánrově být filozofií památkové péče, což je žánr nepříliš častý, vlastně velmi málo častý. Dost možná je „filozofie“ příliš silným slovem, spíše jde o úvahy nad památkovou péčí, které se snaží objevit její stálé charakteristiky a následně zvláštním reflektujícím obloukem tyto charakteristiky vztáhnout na minulost památkové péče, její přítomnost a budoucnost. Vzejdou opravdu zajímavá zjištění. Celá tato kniha, přestože skládá Rieglovi – jeho bystrozrakosti a myšlenkové poctivosti – upřímný hold, vlastně pojednává o tom, že Rieglovy myšlenky už nestačí, aby vystihly naši dobu a její postoje.
ALOIS NEBEL 
| 
