Když mne ten mameluk pozoroval úplně osamoceného a bez znalosti místního jazyka, laskavě se mě ujal a vzal mě s sebou. Protože neměl stan, uložili jsme se na noc pod stromy v sadě. Tak jsem se začal učit spát na holé zemi, pít vodu bez vína a sedět se zkříženýma nohama, což pro mne bylo ze začátku nejtěžší. Obtížné se mi zdálo také jezdit na koni s krátkými třmeny: někdy jsem byl celý nesvůj z toho, že když sesednu z koně, nemůžu se vyšvihnout zpátky bez cizí pomoci. A ta bolest v lýtkách! Ale postupně jsem si zvykl a tento způsob jízdy se mi zdál dokonce pohodlnější než náš. Bertrandon de la Broquiere (asi 1390-1459) pocházel z nižšího šlechtického rodu sídlícího na úpatí Pyrenejí. Náhoda jej však zanesla na burgundský vévodský dvůr na vzdáleném severu. Zde vynikl ve službě vévody Filipa Dobrého nejen jako odvážný bojovník, ale také jako zkušený diplomat a cestovatel. Českému čtenáři se dostává do rukou jedinečné svědectví západního šlechtice, který procestoval muslimské země a do značné míry se přizpůsobil jejich kulturním reáliím.
ALOIS NEBEL 
| 
