Co znamená nezpracovaná vina pro politickou kulturu demokratické společnosti? Tuto otázku si německá společnost dvacátého století musela položit hned dvakrát – po roce 1945 a po roce 1989. Politoložka Gesine Schwanová, která řídí Evropskou univerzitu Viadrina ve Frankfurtu nad Odrou a letos kandiduje na úřad spolkového prezidenta, polemizuje ve své práci na hluboce lidské téma s naivní a falešnou představou, že nezpracovaná vina se časem – jaksi biologicky – „vyřeší“ sama. Člověk, který si nedokáže přiznat a zhodnotit vlastní podíl na nesprávných činech, neškodí – a to dlouhodobě – jen sám sobě a svému bezprostřednímu okolí (rodina, děti), ale nakonec i celé společnosti a politickému klimatu. Zamlčovaná vina totiž otřásá sebevědomím, důvěrou člověka v sebe i v druhé a v rovině společenské rozhodně ohrožuje stabilitu demokratického zřízení. Schwanová se ve svém výkladu opírá nejen o zkušenosti velkých náboženství, ale vychází i z řady děl nejrůznějších evropských myslitelů (Immanuela Kanta, Paula Ricoeura, Karla Jasperse, Sigmunda Freuda a dalších) a pracuje s bohatým historickým materiálem. Ačkoli jí za základní pramen slouží období německé třetí říše, zvolené téma úzce souvisí s jakoukoli totalitní společností, respektive s jakýmkoli přechodem od totality k demokracii. Kniha zabývající se v historickém kontextu otázkou viny či provinění a jejím významem pro kulturu demokratické země je tedy navýsost aktuální i pro současnou českou společnost.
ALOIS NEBEL 
| 
