Motivem, jenž váže tři oddíly sbírky Šimona Grimmicha, je ticho a mlčení. V první části, nazvané „Zámlčí“, jsou to zejména věci, které jsou obklopeny tichem a jejichž mlčení přichází ke slovu právě skrze básnické naslouchání. K řeči však rovněž přichází ticho, do něhož se noří ti, kdo odcházejí, a mlčení míst, která po nich zůstávají. Druhý oddíl, „Rozkrývání touhy“, zahrnuje tentokrát ne básně, ale spíše kratší texty, odstavce, které mají charakter úvahy, a potýkají se s tichem na duchovní cestě, zejména pak v prostoru kláštera. Závěrečná část knihy, „Saudade“, je pak určitým propojením dvou předešlých, estetika mlčení se prolíná se ztraceným dětstvím, se zmizelými osobami a s Bohem, který věčně přichází a zase kamsi mizí – sotva promluvil, už zase mlčí.
ALOIS NEBEL 
| 
