Unikátní a rozsáhlá mezioborová práce nabízí první ucelené dějiny obrazoborectví (ikonoklasmu) - jevu, který provází a spoluvytváří evropské kulturní dědictví. S hlubokým porozuměním všem aspektům dané problematiky nás autor provází spory mezi zastánci obrazů (ikonofily) a jejich odpůrci (ikonoklasty). Jeho erudovaný výklad nespočívá pouze ve sledování vývoje filosofické argumentace od předsokratiků, Platóna, Aristotela a jiných významných myslitelů až ke Kantově a Hegelově estetice. Pozornost věnuje také tomu, jak odůvodňovala či odsuzovala zobrazování Boha nebo božského různá náboženství a duchovní směry, a poukazuje na nejednotný postoj různých křesťanských denominací. Jednotlivé myšlenkové proudy představuje na pozadí společenských souvislostí daného období a všímá si, jak ovlivnily evropské umění. Své bádání autor zakončuje mimořádně podnětnou analýzou moderního abstraktního umění (Malevič, Kandinskij, Mondrian), které považuje za poslední výboj starého ikonoklasmu.
Alain Besançon (1932) je francouzský historik, od roku 1996 člen Académie des Sciences Sociales et Morales. Autor mnoha uznávaných děl o ruské kultuře, například Upálený carevič (1967), Intelektuální zdroje leninismu (1977), Falšování dobra: Solovjov a Orwell (1985), se rovněž zabývá kritikou ideových a historických kořenů komunismu a nacismu (Nemoc století: komunismus, nacismus a holocaust, 1998, česky 2000) a zkoumá vztah mezi křesťanstvím a islámem (Tři pokušení církve, 1996). Jeho zatím poslední knihou je Svatá Rus (2012).
ALOIS NEBEL 
| 
