Memoárové vzpomínky L. E. Razgona nazvané Zajatcem ve své vlasti patří ke klasice tzv. lágrové literatury. Předkládaný výbor obsahuje dvanáct povídek, jejichž ústředním tématem je líčení atmosféry před zatčení, pobytu ve věznicích, transportu a života v tá¬borech GULAGu. Autor mistrně propojuje perspektivu vlastního pro¬žitku s příběhy konkrétních jedinců postižených masovým zatý¬káním a terorem, stejně jako s příběhy těch, kteří se na této státem orga¬nizované mašinérii aktivně podíleli. Úvahy o mechanismech moci, útlaku a likvidaci obětí snesou srovnání s díly klasiků žánru – A. I. Solženicyna či V. Šalamova.
Ruského spisovatele a obránce lidských práv Lva Emmanuiloviče Razgona (1908–1999) zatkly sovětské orgány v dubnu 1938 a o dva měsíce později byl odsouzen k pěti letům nápravných prací. V roce 1943 byl propuštěn, nicméně brzy přišla druhá vlna zatýkání: v roce 1950 putoval opět do vězení, tentokrát za „protisovětskou agitaci“ s desetiletým trestem. Po předčasném osvobození v roce 1955 se vrátil k práci redaktora a autora knih pro děti. Jeho první autobiografické povídky s lágrovou tematikou začaly vycházet až na konci 80. let. Po společenském uvol¬nění v SSSR se politicky angažoval – stal se jedním ze zakladate¬lů společnosti Memorial, byl rovněž členem mezinárodního PEN klubu.
ALOIS NEBEL 
| 
