Sbírka Ymiho lebka odráží autorův úzký vztah k Islandu, o jehož literární tradici i současnost se Miroslav Pech řadu let intenzivně zajímá a který navštívil. Jeho poezie často vyvěrá ze smyslových vjemů, ale i z dojmů, které v něm zanechala islandská krajina ve své monumentální velkoleposti, k člověku často anorganicky lhostejná a v běsnění živlů často i vysloveně krutá. V časech, kdy byli obyvatelé ostrova vůči přírodním silám mnohem bezbrannější než dnes, v ní jejich úděl nabýval rozměrů až fatálních dramat, kdy smrt jim byla věrným průvodcem. Ale nejen tyto okolnosti jsou námětem řady stěžejních básní. Je jím i duch Islandu, tak jak se odráží v nordické mytologii a ságách či lidových pověrách o skrytých lidech.
Miroslav Pech dal o sobě jako spisovatel poprvé výrazněji vědět soubory osobitě pojatých realistických povídek Napíšu Pavle, Ohromně vtipná videa a Američané jedí kaktusy, které vyšly v polovině minulého desetiletí. Po nich následoval jeho vrstevníky kladně přijatý generační román Cobainovi žáci a řada titulů inspirovaných žánrem hororu (Mainstream, Dítě tmy, Hranice už nejsou, tati aj.). Roku 2022 vydal pod názvem Marabu svoji básnickou prvotinu, k jejímuž napsání ho podnítily především bolestné ztráty dvou velice blízkých lidí.
ALOIS NEBEL 
| 
