Sepsané příběhy se odehrávají v Avirii, rozsáhlé zemi na severovýchodě Enevris. Ve starých hvozdech se zde ukrývají ruiny z dávných časů, objímané psím vínem, vysoká pohoří jsou prostoupena hlubokými jeskyněmi a slujemi, široké pláně se táhnou do dálav a země je brázděna koryty dravých řek.
Skryty lidským zrakům tady stále žijí bytosti, jež obývaly tyto končiny dávno před příchodem Aviřanů. Lešijové a lešeny, bytosti pečující o les. Obludníci z mokřadů a bažin, či sirény z útesů na pomezí pevniny a oceánu. Žijí zde také rusalky, dlící u odlehlých tůní. Můry, ošklivé stařeny brázdící kulhavou chůzí děsivá a chmurná místa. V hlubokých hvozdech a jeskyních však číhají i mnohem děsivější stvoření…
Dějiny Avirie jsou psány krví. Od jejího osídlení a bojů se stvůrami, přes rodové války, barbarské nájezdy, povstání či mor, poznal lid této země jen málo míru. Přesto se zdá, že si bohové mír stále nepřejí, neboť v království bují nové nepokoje. Doposud vládnoucí rod Zanfree čelí převratu a do krvavých střetů o moc se přidávají další a další hráči.
Trůnu se ujímá Orseon Delran a v jeho rukou nyní leží osud země. Leč není jediným, kdo chce tkát látku dějin. Ne všechny rody se jeho vládě hodlají poddat bez boje. Orseonovu mysl také trápí uprchlí Acrel a Artianas z rodu Zanfree, potomci svrženého krále, kteří se ztratili neznámo kam.
Ze všech jsou to pouze rytíři Bratrstva a Stříbrné kněžky, kteří stojí neotřeseni, pilíře moci a jistoty v bažině chaosu, strhávající slabé pod dusivé bláto. Jen čas ukáže, zdali meče Bratrů a magie čarodějek dokáží odolat šířící se temnotě.
Mezitím se v hlavním městě schyluje k válce nočních cechů. A Wrael, prohnaný loutkář, tančí po jejím bitevním poli - po ulicích. Ze stínů tahá za špagáty svých loutek a s potměšilým úsměvem na tváři je nechává skákat, jak se mu zlíbí. Je to muž, jehož motivy nikdo nezná. Muž, který ví snad o všem, co se ve městě děje. Za jeho vědomosti platí cechmistři zlatem. A nejen oni. Pro Wraela má nový úkol také správce města, který jej nechá sledovat podezřelou bělovlasou ženu.
A daleko za hranicemi království, za Bílými horami, v zemi zvané Waleyrská divočina, se mladý barbar probouzí z neustále se opakujících vidění. Jen tři z nich si však dokáže s procitnutím vybavit - zasněžený průsmyk vysoko v Bílých horách, majestátní chrámovou stavbu z kamene a v neposlední řadě… bělovlasou ženu.
ALOIS NEBEL 
| 
