Provoz je čilejší než kdy jindy, pořádají se festivaly, budují rozsáhlé archivy, tisknou je blackmetalisté i studenti uměleckých škol, přitom se jim už dávno věštila smrt. Fanziny se zrodily ve třicátých letech minulého století v kruzích fanoušků sci-fi, ale později je dalece přerostly. Zinoví kutilové si přitom vystačili s nůžkami, lepidlem a levnou tiskárnou. Mediální teoretik Miloš Hroch v původní české studii zkoumá fungování těchto malonákladových publikací a neoficiálních časopisů v post-digitální době, kdy se přesyceni virtualitou vracíme k analogovým médiím. Jeho práce přináší do mediálních studií radikální koncepty a předestírá novou materialitu médií, v níž je dotek stejně důležitý jako informace. Kniha ukazuje odhodlání zinové scény a rekapituluje důsledky digitální revoluce i kyberpunkových snů. Zatímco dříve byla tvůrčí metoda vystřihni - nalep nutnost, dnes je to strategie a volba, která dává příslib nepředvídatelných zážitků v kultuře ovládané algoritmy. Kniha Miloše Hrocha je původní českou studií, která vychází z konceptů představených v rámci edice #POPs. Na základě téměř dvou desítek rozhovorů a etnografického výzkumu uvádí do pražské zinové scény, kde vedle sebe fungují blackmetalový fanoušek, ilustrátorka z UMPRUM, anarcho-feministiky i studentky uměleckých škol. V několika reportážích bere čtenáře na zinové festivaly, do tiskařských dílen, galerií i bytů, kde takové ziny vznikají.
ALOIS NEBEL 
| 
