V českém prostředí, které naratologii jako teorii nejen literárních, ale i filmových, komiksových, reklamních či dějepisných vyprávění teprve přichází na chuť, se tato kniha stává zakládajícím kamenem. Poskytuje oporu pro samostatnou cestu do hlubin naratologie, ale při této cestě netíží, neokřikuje, nepředvádí se. Nabízí vhled do toho, co ve světě i u nás už na téma vypravěče napsáno bylo, ale hlavně přináší vlastní návrhy a domýšlení v oblastech, které se dotýkají specifické situace, kdy vyprávění vstupuje do světa a domáhá se rozumění.