Sochař VOJTĚCH MÍČA (nar. 1966) náleží k výrazným osobnostem generace, jejíž vstup na uměleckou scénu je v českém prostředí spojen s dynamickou dobou devadesátých let, tedy současně s obdobím zviditelnění v mezinárodních souvislostech. Jeho raný rukopis daný expresí a tematikou paměti místa byl záhy obohacen minimalistickým a postminimalistickým tvaroslovím. Zformovala se základní charakteristika jeho prací – přítomnost dvou paralelních, zdánlivě nesourodých výrazových linií. Současné rozpětí celku tak obsáhne industriální mechaničnost betonového odlitku, organičnost ručně opracované materie dřeva nebo kamene, ale i amorfní živelnost umělé hmoty. Míčovy sestavy otisků střepů reality podávají jakoby nezaujatě zprávu o jejím momentálním stavu, jsou ale plné emocionální a intelektuální síly hodnotové reflexe. Vedle sochařské práce Míča dlouhodobě pedagogicky působí na Akademii výtvarných umění – po ukončení studia v ateliéru monumentální tvorby A. Veselého působil jako asistent v ateliéru H. Demartiniho a následně J. Zeithammla, od roku 2015 vede Ateliér figurálního sochařství a medaile. Míčova monografie je především důkladná obrazová zpráva o mnohaleté kontinuální sochařské práci. Její struktura není přísně chronologická, reflektuje samotné tvůrčí principy. Rytmus jejího členění je založen na kombinaci koncentrovaných obrazových ohnisek – např. účasti na sympoziu v newyorském Socrates Sculpture Park roku 1997, prezentací na Sculpture Grande v Praze roku 2006 a Sculpture by the Sea v Sydney roku 2009 nebo například výstavy s Ivanem Pinkavou Vitální kolaps v pražském Museu Kampa z roku 2019 – a otevřené různorodosti použitých materiálů, umístění soch nebo inspiračních fotografií. Obrazové celky jsou doprovázeny texty Vojtěcha Míči (včetně anglických překladů). Součástí monografie jsou dále například rozhovory s P. Vaňousem (2014) a I. Mladičovou (2019). Jde o první publikaci prezentující sochy, realizace, kresby a skici Vojtěcha Míči v šíři a intenzitě retrospektivního formátu.
„Používám běžné, nijak výrazné materiály, z našeho každodenního pohledu jasně zařazené. Dotýkám se jich, formuji je, vřazuji je do jiných jasných a běžných vztahů, proporcí, příběhů, které šednou, jen co je opustím. Netečné komunikátory, předměty, které čekají na dotyk, upřenější pohled, který racionální strukturou konkrétního místa, vymezeného a poznamenaného plynoucí zkušeností pronikne do neznámých struktur a rastrů nepoznamenaných poučenou trojrozměrností…“ (VM)
Texty: Vojtěch Míča, Iva Mladičová, Petr Vaňous Fotografie: Radek Dětinský, Tomáš Hulík, Vojtěch Míča, Ivan Pinkava, Martin Polák, Catherine Taveron, Marek Volf Grafická úprava a sazba: Michal Slejška
ALOIS NEBEL 
| 
