Po svržení Saddáma Husajna v roce 2003 kontrolovaly americké a britské jednotky velkou část Iráku. Zatímco v sunnitských oblastech čelily sílícímu odporu, v regionech obývaných šíity se Američané i další zahraniční vojáci dlouho těšili když ne přízni, tak alespoň toleranci – toleranci, k níž šíity vyzval jejich duchovní vůdce ájatolláh Sístání. Zanedlouho tento klerik naopak americkým elitám překazil úmysly. Namísto jejich plánu, aby byl nový irácký parlament vybrán prověřeným sborem volitelů, prosadil Sístání skutečně demokratický princip: jeden volič – jeden hlas. Už jen tyto epizody dokládají význam často opomíjené politicko-společenské síly Blízkého východu – šíitského duchovenstva. Monografie Lucie Jírů shrnuje postavení šíitského kléru v novodobé historii regionu, a usnadňuje tak rovněž pochopení nynějšího dění.
ALOIS NEBEL 
| 
