Kniha se zabývá otázkou, zda samotné vlastnictví bydlení může pomoci vyřešit finanční obtíže ve stáří a představovat doplňkový zdroj příjmu. Autoři a autorky objasňují postoje Čechů k vlastnímu bydlení v souvislosti s finančním zajištěním na stáří, a to na základě statistických dat i speciálně provedených výzkumů. V souvislosti se stárnutím české populace je generace dnešních čtyřicátníků stále silněji nabádána k tomu, aby se sama dostatečně zajistila na důchod. Spoří si však Češi na důchod dostatečně? Výzkumy ukazují, že tomu tak není, a tak se nabízí otázka, jak bude početná generace tzv. Husákových dětí čelit předpokládaným finančním nesnázím v důchodu. Právě bohatství uložené ve vlastním bydlení, které představuje pro většinu Čechů největší část jejich jmění, může být oním zdrojem příjmů. Budou však rodiče jako vlastníci ochotni spotřebovat své bydlení na úkor dědictví pro své děti? Mnohé poznatky z výzkumu dokládají, že většina Čechů chápe své bydlení jako majetek, který dává rodině jistotu a který jednou dostanou či zdědí jejich potomci. Právě potřeba zanechat dětem nějaký majetek a pomoci jim být také vlastníky, mít onu „jistotu bydlení“, je jedním z hlavních důvodů, proč již dopředu zavrhují jakoukoliv možnost zpeněžit své vlastní bydlení. Není však vyloučeno, že finanční tíseň může tyto představy značně proměnit a že se i u nás rozšíří zahraniční modely, které umožňují zůstat do konce života ve svém vlastním bydlení a současně využít podstatnou část jeho hodnoty pro spotřebu v důchodovém věku. Kniha seznamuje čtenáře právě s takovými inovativními finančními modely fungujícími zejména v zahraničí. Na základě speciálně provedeného výzkumu pak hodnotí jejich možné využití v českém prostředí.
Budou Češi muset pro přilepšení v důchodu sáhnout i na svůj majetek? Jaké bohatství ukrývá naše vlastní bydlení? Kdo vydělává na růstu cen nemovitostí?
Můžeme čelit finančním obtížím ve stáří pomocí vlastního bydlení? Budou Češi ochotni své bydlení ve stáří spotřebovat na úkor dědictví pro své děti?
ALOIS NEBEL 
| 
