Skutečnou podobu českého knížete a třetího moravského markraběte Vladislava Jindřicha neznáme, nicméně výtvarné umění se k jeho příběhu vracelo opakovaně a s nečekaným zájmem (viz přebal této publikace). Za svého života si Vladislav Jindřich nechal zhotovit jezdeckou pečeť, kterou pak užíval mezi léty 1213 a 1222 a její (nejúplnější) otisk nese privilegium pro Štěpána z Medlova z 27. dubna roku 1218. Možná právě Vladislava Jindřicha měli na mysli ve štýrském klášteře Mariazell, když ve druhé čtvrtině 15. století (zřejmě nedlouho před rokem 1438) vytesali nad hlavní portál modlící se markrabský pár. Historická malba si však oblíbila smíření roku 1197, k němuž se nakonec¨mezi léty 1852 a 1854 uchýlil i Josef Matyáš Trenkwald, jenž pod vedením Christiana Rubena pracoval na freskové výzdobě Královského letohrádku. Tři motivy, tři různě příběhy.
ALOIS NEBEL 
| 
