Věda rozebírá věci na součástky, aby pochopila, jak fungují. Náboženství skládá věci dohromady, aby pochopilo jejich smysl. Jonathan Sacks energicky hájí komplementárnost vědy a náboženství. Svá tvrzení zdůvodňuje celou škálou historických a filozofických argumentů, aby nám dokázal, že k pochopení pozice člověka ve světě je zapotřebí obojí. Srovnáním příkladů z různých kultur a pátráním hluboko v historii lidské řeči a dějin západní civilizace Sacks ukazuje, že současný konflikt mezi vědou a náboženstvím je postaven na falešné dichotomii. Víra odjakživa sehrávala v lidské kultuře významnou úlohu, inspirovala člověka k mravní velikosti a umožňovala mu budovat společenství, chovající v úctě každého jednotlivce a pěstující vztahy, založené na laskavosti a vnímavosti. Náboženství nejenže zdaleka není čímsi bezvýznamným a okrajovým, ale má zásadní roli v tříbení a kultivování vědecké debaty. Dějiny totiž jasně ukazují, že ztratí-li společnost svou duši, ztratí zakrátko i svou budoucnost.
ALOIS NEBEL 
| 
