Kniha dvanácti českých historiků přibližuje cestu, kterou prošlo školství v českých zemích od svých středověkých počátků, kdy bylo dostupné jen úzké elitě, až k masovému vzdělávání 21. století. Dílo nabízí široce koncipovanou syntézu, již česká historiografie dlouho postrádala. Jeho základní osu tvoří dějiny školství a vzdělanosti v Čechách a na Moravě (případně i na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině) dovedené do roku 2004, tedy po okamžik vstupu České republiky do Evropské unie. Na pozadí proměn společnosti poznáváme školství v širokém záběru, který představuje také školní každodennost a architekturu či mládežnické a studentské spolky. Věnuje se rovněž širším souvislostem vzdělanosti, rozkvětu knižní kultury včetně knihoven a čtenářských spolků, vydávání novin a časopisů či nástupu nových médií. Pozornost je samozřejmě věnována i dosud málo zmapovaným oblastem, jako bylo vzdělávání dívek a duchovních či lidová výchova.
ALOIS NEBEL 
| 
