Bitva svedená 15. července 1410 u Grunvaldu byla jednou z největších rytířských střetnutí evropského středověku. Proběhla během války mezi polsko-litevskou unií, v jejímž čele stál král Vladislav II. Jagiello, a řádem německých rytířů. V této „Velké válce, jak jí nazvali soudobí kronikáři, ukončila polská vojska a jejich spojenci expanzivní politiku řádu v severovýchodní Evropě. Celá Velká válka s křižáky se odehrála v letech 1409-1411 a měla kromě bitvy u Grunvaldu několik základních etap a dramatických událostí. Vedle hlavních postav Vladislava II. Jagiella, polského krále, a Vitolda, velkoknížete litevského, zde čtenář najde také osudy dalších politiků, vojevůdců a velmistrů. Zvláštní pozornost věnuje autor řádu německých rytířů v Prusku a vnitřnímu vývoji litevského velkoknížectví. S nadhledem hodnotí osudnou porážku křižáků a slavného grunvaldského vítěze. V roce 2010 oslavovalo Polsko 600 let od události, která se stala takřka symbolickým mezníkem národních dějin. Vítězství u Grunvaldu dodnes vyvolává emoce a v minulosti bylo často politicky zneužíváno. Pohleďme blíže na tuto dramatickou událost, které se v hojném počtu na obou stranách zúčastnili i válečníci ze zemí Koruny české.
ALOIS NEBEL 
| 
