Novinka nakladatelství SMRŠŤ předkládá šest esejů z oblasti současné filosofie mysli, z nichž každý se pokouší nalézt v přírodě místo pro vědomí, aniž by ho redukoval na čistě hmotné stavy. Všechny eseje byly zveřejněny během posledních tří dekád, během nichž se nereduktivní přístupy k vědomí staly ve filosofii mysli významným hlasem. To neznamená, že by tyto přístupy představovaly homogenní filosofické stanovisko. Zde představení oponenti redukce vědomí netvoří nic jako „školu“. Jde spíše o volnou koalici přístupů, které berou vážně subjektivní perspektivu a jsou skeptické vůči existujícím redukcionistickým návrhům. Je třeba zdůraznit, že všechny tyto přístupy chápou vědomí jako integrální součást přírody a neodvolávají se na mimo-přírodní či nadpřirozenou působnost. Proto se vyhýbají nejen fyzikalismu, ale i otevřeně teistickým nebo idealistickým řešením problému vztahu mysli a těla. Lze o nich proto říci, že se hlásí k rozšířenému pojetí přírody, které překračuje úzce materialistickou ontologii. Kniha přináší poprvé do češtiny přeložené eseje Thomase Nagela, Johna Searla, Colina McGinna, Galena Strawsona, Davida Chalmerse a Martiny Nida-Rümelin a úvod Jamese Hilla a Jakuba Mihálika.
Z obsahu: Vůbec není nutné, mezi námi řečeno, zbavit se přitom „duše“ samé a zřící se jedné z nejstarších a nejctihodnějších hypotéz: jak se to stává nešikovným naturalistům, kteří, sotva se „duše“ dotknou, už ji také ztrácejí. Friedrich Nietzsche, Mimo dobro a zlo, §12 Fyzikalismus je stanovisko, podle něhož je mysl se všemi svými vlastnostmi a schopnostmi – včetně vědomí – odvozený fenomén a ve skutečnosti existují pouze hmotné stavy, na něž je mysl redukovatelná. Fyzikalisté v typickém případě zastávají, že nám fyzika, chemie a možná části biologie poskytují naše nejlepší poznání skutečné povahy věcí a že mentální vlastnosti jsou v posledku identické s fyzikálními vlastnostmi, nebo jsou fyzikálními vlastnostmi realizovatelné. To je reduktivní obraz, který za přesvědčivý pokládají mnozí vědci i laici, a je to také obraz, který se ve filosofických kruzích rozšířil v období od 50. let. Fyzikalističtí filosofové nám sice připomínají, že redukce mysli na hmotu nemusí být vždy v detailech uskutečnitelná, mají však za to, že je v obecných rysech myslitelná. Jeden z klíčových úkolů filosofie mysli spatřují ve vyvinutí teoretického rámce, který by umožnil zabudování mentálních vlastností do fyzikalistické ontologie. Fyzikalistické pojetí místa mysli v přírodě však někteří filosofové v analytické tradici stále více zpochybňují. I když je zjevné, že fyzikalismus je i nadále velmi rozšířený a vlivný, v posledních desetiletích si pozornost vyžádaly některé významné námitky proti samotné myslitelnosti fyzikalistické redukce. Někteří z filosofů, kteří tyto námitky vznesli, jako Galen Strawson, přitom své teorie chápou i nadále jako fyzikalistické v revidovaném – někdo by mohl říci, že idiosynkratickém – smyslu. Jiní, například Noam Chomsky a jeho následovníci, tu nálepku shledávají naprosto bezobsažnou. Explicitně kritický postoj vůči fyzikalismu zaujímá v současné filosofii především David Chalmers. Cílem našeho svazku je poskytnout českému čtenáři několik klíčových esejů z filosofie mysli, které představují teorie vědomí, odchylující se od základních předpokladů materialistické redukce. Doufáme, že tento svazek rozptýlí dojem – který bezpochyby mohou mít mnozí studenti začínající se studiem filosofie mysli – že fyzikalistická redukce je dnes považována za jedinou vážnou teoretickou možnost a že vše ostatní je odsuzováno coby nevědecké, nebo dokonce „hokus pokus“.
ALOIS NEBEL 
| 
