Jak se vypořádat se současným světem v období přelomových proměn - kdy se člověku v nebývalé míře nabízí nové možnosti, ale současně s tím se ztrácí i dosavadní jistoty, orientační body, hodnoty, o něž se opíral? Co znamenají krize, jež se stávají nevyhnutelnou součástí našich osudů, a souvisí často právě se ztrátou kořenů, ať již kulturních, anebo narušením vztahu k původnímu prostředí přírodnímu? A co potom s takto vykořeněným lidským jedincem, jenž je vystaven nejen změnám ve svém společenském zařazení a funkcích, ale prochází i vnitřní proměnou ovlivňující jeho individuální růst a rozhodování? Na podobné otázky se pokouší hledat odpovědi kniha Vědění a participace a současně chce zmapovat aktuální stav diskusí na tato témata. Činí tak z pohledu osobností českého odborného okruhu (namátkou Erazim Kohák, Jan Sokol, Radim Palouš, ale i autoři mladí a dosud neznámí) a tento dialog vždy směřuje k úvahám o možnostech nápravy současného stavu skrze proměnu člověka, již je možno uskutečnit výchovou dětí. Kam tento vývojový pohyb bude směřovat, jak jej (v dobrém) ovlivňovat z individuálních i společenských pozic (politika). A také jak se na tyto změny připravit ve vzdělání (pedagogika). Předkládaný soubor teoretických úvah i zkušeností vycházející z velmi různorodých diskurzů má ovšem poskytnout pouze první surovinu pro přemýšlení o tomto vztahu světa lidského a přírodního. Otevírá nové pohledy a možnosti, jež by se mohly stát mj. plodným podkladem pro tvorbu vzdělávacích programů v oblasti environmentální. Cílem není předložit metodické návody přímo využitelné v učitelské praxi, ale spíše nalézt teoretická východiska tohoto typu vzdělávání, které má mít transformativní povahu a mělo by plnit i novou sociální roli: přivést k jinému typu účasti na světě.
ALOIS NEBEL 
| 
