Knihu britského historika Petera Burkeho vytvářejí dvě základní analytické linie. V první z nich autor zkoumá historii a identitu oboru, přičemž se nevyhýbá ožehavým otázkám, které historiografii přinesla moderní a zejména postmoderní doba. Uvažuje nad možnostmi nových historických metod, nad překladem kultury z jednoho civilizačního okruhu do jiného, nad sociální pamětí, jejím přenosem a využitím. Druhá výkladová linie představuje brilantní ilustraci vybraných teoretických problémů na pěti raně novověkých situacích (Burke je nazývá kulturními případovými studiemi a věnuje se v nich jazyku gest, hranici komična, nenápadnému půvabu Milána, veřejné a soukromé sféře v Janově a italské vysoké a lidové kultuře).
ALOIS NEBEL 
| 
