Obsáhlá studie významného českého teologa a religionisty seznamuje se základními rysy vývoje vědeckého bádání o náboženství od druhé poloviny 19. století do 70. let 20. století. Skalický podrobně zkoumá historický, filosofický a zejména metodologický kontext jednotlivých škol a myslitelů, kteří se zabývali náboženskou skutečností z různých úhlů pohledu, a kriticky hodnotí jejich výsledky i použitou metodu. Vymezené období zahrnuje všechny významné klasiky v oboru studia náboženství (mj. M. Müller, J. Frazer, S. Freud, C. G. Jung, E. Durkheim, W. Schmidt, R. Pettazzoni, A. E. Jensen, R. Otto, G. van der Leeuw, M. Eliade, B. Malinowski, G. Dumézil, C. Lévi-Strauss, R. Bellah nebo P. L. Berger). Na rozdíl od populárněji laděné práce Po stopách neznámého Boha nabízí tato kniha širší tematický záběr a náročnější výklady; přesto nezapře svého autora, který dovede i odborný text psát nesmírně čtivě, vtipně a s nezaměnitelným románským espritem.