Autorka se věnuje vztahu mezi nadpřirozenou sférou Božího zjevení a přirozenou oblastí možností jeho lidského nacházení v kráse stvořeného světa a ve vizuálním umění. Otázku vztahu posvátna a krásy proto teoreticky nahlíží hned z několika teologicko-estetických perspektiv, aby tyto poznatky mohly být následně aplikovány do současné nábožensko-edukační praxe. Hlavním teoretickým východiskem, které bylo významnou součástí inspirace této knihy, je teologická estetika, zvláště dílo jednoho z jejích hlavních představitelů Hanse Urse von Balthasara, který ve své trilogii Herrlichkeit: Eine theologische Ästhetik představil unikátní způsob teologického uvažování o vztahu krásy a Božího zjevení, vedoucí k rozpoznání posvátné skutečnosti v profánním světě. Cílem uvedeného kvalitativního výzkumu bylo empiricky zjistit, zda člověk může skutečně prostřednictvím krásy zažít prožitek transcendence, a pokud ano, jakým způsobem tuto zkušenost vnímá. Součástí knihy je také představení nové didaktické metody, která čerpá z výsledků provedeného výzkumu a vede své posluchače od vnímání krásy stvořené i umělecké přes dobro mezilidských vztahů až k uvědomění si smyslu života, což může být završeno přijetím vrcholného poznání Pravdy, jíž je Kristus. Tento didaktický „transcendentální“ model s názvem „Užasnout – Zakusit – Proměnit“, který je aplikací zjištěných dat a teoretických závěrů, může být uplatněn v náboženské edukaci, katechezi i pastoraci jako dynamický prvek lidské zkušenosti, jenž může otevírat hledajícímu člověku cestu k Boží Lásce.
ALOIS NEBEL 
| 
