Být součástí společenské elity a pohybovat se v nejvyšších patrech světové politiky považovaly ženy na knížecích, královských a císařských dvorech za přirozenou součást svých životů. Již od narození byly soustavně vychovány a vedeny ke ctění staletých tradic a zodpovědnému plnění povinností po boku svých otců, manželů a synů. Nečekané dějinné zvraty některým z nich předurčily, aby se staly hlavními aktérkami valících se událostí a výrazně se spolupodílely na osudech svých zemí. Jakým způsobem se se svým úkolem vypořádaly a s čím vším se během svého života musely potýkat, můžete sledovat na příkladu desítky aristokratek, jejichž neobyčejné příběhy ovlivnily dějiny uplynulých dvou století.
Odebrat se na smrt znamenalo pro mnohé vězně koncentračního tábora Buchenwald jedinou spolehlivou cestu, jak se dostat ven z pekla války, tyranie, ponížení a ztráty osobní svobody. Tuto cestu postoupila v horkých srpnových dnech končícího léta 1944 po leteckém náletu také těžce raněná a trpící obyvatelka baráku číslo 15 paní Weberová.
Skutečnost, že smrtí paní Weberové neodešla z pozemského světa řadová vězenkyně a obyčejná žena dokazuje skutečnost, že tělo zesnulé nebylo stejně jako v ostatních případech spáleno v nikdy nevyhasínajících pecích táborového krematoria, ale bylo oproti všem zvyklostem pohřbeno na výmarském hřbitově. Bezejmenný hrob s prostým označením číslovkou 262 odkryl své tajemství vzhledem k tomu, že se nacházel v sovětské okupační zóně až šest let po ukončení bojů druhé světové války. Teprve při převozu vyzvednutého těla do hrobky zámku Kronberg se veřejnost dozvěděla, že se pod identitou paní Weberové skrývala dávno zapomenutá italská princezna a hesenská lankraběnka Mafalda.
ALOIS NEBEL 
| 
