O životě nejmladší dcery našeho prvního prezidenta, Olgy Masarykové (25. 5. 1891 – 12. 9. 1978), se toho u nás příliš neví. Není ani divu, Masarykova nejmilejší dcera strávila většinu svého života v cizině. Do exilu odjela se svým otcem již v prosinci 1914 a do vlasti se krátce vrátila po vyhlášení samostatného státu. Ale již v příštím roce odjela do Švýcarska, kde se zanedlouho vdala za známého ženevského lékaře Henri Revillioda. Na počátku druhé světové války, kdy Švýcarsku a zejména Ženevě hrozilo obsazení nacistickým Německem, odjela paní Olga i se svými syny Herbertem (* 1921) a Leonardem (* 1922) do Velké Británie. Odtud se již ani jeden z nich nevrátil; Leonard se jako pilot britského královského letectva zřítil 16. srpna 1944 při hlídkovém letu nad Skotskem, Herbert zemřel 13. února 1945, když se jako člen záchranářské čety, zasahující při náletech, nakazil zvláštní infekční chorobou, jíž nakonec podlehl. Po válce paní Olga Československo ještě několikrát krátce navštívila, po smrti svého bratra Jana však již do rodné vlasti nikdy nezavítala. Štěstí stýkat se s ní a až do konce jejího života s ní být minimálně v písemném styku měla vnučka Františka Udržala, prvorepublikového předsedy vlády a dlouholetého ministra národní obrany, Libuše Paukertová-Leharová. Ve Švýcarsku, Francii a ve Velké Británii měla příležitost stýkat se s přítelkyní své matky – s Olgou Masarykovou-Revilliodovou. Její úděl – jako všech Masarykových dětí – byl těžký a složitý. Kniha L. Paukertové-Leharové, citlivě zachycující peripetie její životní cesty i duchovní svět, v němž se pohybovala, tak přináší poutavé svědectví o u nás nepříliš známých osudech této výjimečné ženy. Předmluva Petr Pithart.
ALOIS NEBEL 
| 
