Lidové písně o brněnském hradě a brněnských kasárnách. Na této desce se střídavě představují kapely Hradišťan s Jiřím Pavlicou, Cimbálová muzika Martina Hrbáče a Gajdoši s Otakarem Pokorným. Každá kapela reprezentuje odlišné pojetí zpracování lidové písně. Uslyšíme zde převážně písně moravského Slovácka, ale najdeme i vlivy české. Písně o Brně zpívají Alice Holubová, Jitka Málková, Magda Múčková, Stanislav Gabriel, Luboš Holý, Martin Hrbáč, Václav Kovářík, Jiří Pavlica, Karel Sháněl a další. Hudební úpravy: Otakar Pokorný(1,3,6,8,11), Jiří Pavlica (2,4,5,7,10,12,14,15,19,21, 22), Martin Hrbáč(13,16,17), Naděžda Chocholáčová(9), Vladimír Meloun(18), Václav Kovářík(20)
Zpívají: Alice Holubová(2,10,19), Naděžda Chocholáčová(6,9,18), Jitka Málková(7), Magda Múčková(15,22), Růžena Kučerová(18) Václav Kovářík(1,3,6,8,11,20), Stanislav Gabriel(4), Jiří Pavlica(5), Karel Sháněl(12), Josef Kůtný(13), Luboš Holý(14,16,22), Martin Hrbáč(17), Hrají: Hradišťan (2,4,5,7,10,12,14,15,19,21,22) Muzika Martina Hrbáče (13,16,17) Gajdoši (1,3,6,8,9,11,18,20,21) Nahráno ve studiu Pivox, listopad 1995 Hudební režie: Milan Vidlák
Ten kůň, co právě teď stojí před vámi na Špilberku, není ani tak vraný jako spíš strakatý. Hýří různými odstíny dvou základních barev a je to kůň hudebně dobře vyvedený. Představa lidové písně a hudby sledované hluboko do minulosti je však realitou vědeckých pracoven. Vždyť paměť folklóru sahá do hloubky jen několika generací a rituály, jež zůstávají a mohou být prastaré, se dědí jaksi automaticky a mnoho se o jejich původních významech moc neví... Napsal jsem, že tento špilberský kůň má ve své pestrosti dvě základní barvy. Které to jsou? Ta nejsilnější a základní je moravsko-slovácká a onou druhou míří přes západ Moravy do Čech. Nositeli obou koncepcí jsou Jiří Pavlica s Hradišťanem, stálice na hudebním nebi, a Otakar Pokorný s Gajdoši, známý stovkám posluchačů rozhlasu jako multiinstrumentalista, upravovatel písní z okolí Brna a hráč na niněru, dudy a v neposlední řadě díky své vědecké profesi a technické a matematické fundovanosti organolog a konstruktér nástrojů (křivé rohy, dudy, píšťaly). Polohu rudimentární hudebnosti reprezentuje muzika martina Hrbáče. Co na tom, že se prolínají a těsně spolu sousedí melodie, mířící přes západní Moravy k jihočeským dudákům a horňackém, dolňácké a podlužácké mísení toho, co právě Pokorný tak trefně nazývá folk-folklór? Tak třeba hned úvodní Ta brněnská brána (spíš je to hradišťská) zní za melodií sušilovské halekačky Šlo děvča na trávu (Sušil-Vyšehrad 1951, č. 347, s. 154). Proč ne? Vždyť lidová píseň a hudba nežijí v dnešní technické době jen z oné bájné proklamované čistoty průzračných studánek, ale spíše z amalgamu všedního dne a samozřejmě ze svých bájných rituálů...
Seznam skladeb: 1. Ta brněnská brána 01:07 2. Ta brněnská brána 04:09 3. Já mám koně 01:53 4. Husaři, husaři 03:36 5. Půjdem do Brna 01:51 6. Ten sebranský kostelíček 03:05 7. Brněnská kasárňa 01:41 8. Na hranickem mostě 01:00 9. Před te naše dolinečka 01:43 10. Na lanžhotském poli 02:45 11. A juž ho vezó 01:26 12. Smutná je mně cesta 02:31 13. Tenkrát má mamička 01:28 14. A v tem Kužełovém 04:22 15. V strážnickej šerhovni 02:15 16. Už je má miłá, už je zle 02:00 17. Ked sem išel, išel 01:44 18. Daj si synečku 01:33 19. Níže Nových Zámků 02:56 20. Veliký loupežník Babinský 02:56 21. Poslechněte soudruzi 03:14 22. V Brně na Štymberku 07:25
ALOIS NEBEL 
| 
