Román Už dva tisíce let vychází r. 1934. Je to kompozice zobrazující „lidskou komedii“ (či drama?) v její mnohovrstevnatosti. Kvazi-deníkovou formou hrdina mapuje události, společenské klima a vypjaté ideologické tendence i atmosféru tehdejší mondény od r. 1922 do r. 1933, v rumunském kontextu i zasazené do evropského rámce, s reflexemi vzdálené minulosti a předjímáním věcí příštích. Kniha se snaží popsat a vymezit postavení Žida ve společnosti, pozici jedince vůči mase, intelektuála vůči světu. Před hrdinou vyvstávají stále nové otázky a nuance, román je prostoupen citem, melancholií i humorem, který nezřídka nabývá podoby ironie. Dílo vznikalo ve spojení se skutečným životem, a takový byl i jeho další osud. Kniha je mj. vyznáním a tázáním určeným autorovu osudovému „guru“, prof. N. Ionescovi, který na tuto čistě literární výzvu k dialogu zareagoval neočekávaně a přepjatě. Předmluva, o niž ho Sebastian požádal, byla chladnou a drtivou obhajobou antisemitismu. Uveřejněná na prvních stránkách knihy se stala roznětkou obrovského skandálu, v němž se hulvátství a pomatenost postavily proti slušnosti a zdravému rozumu a který ještě více rozdmýchal antisemitské vášně. Sebastian reagoval koláží esejů a textů Jak jsem se stal chuligánem, kde objasňuje okolnosti vzniku románu a své postoje a vymezuje se vůči Ionescově „předmluvě“ a intelektuální vřavě, kterou vyvolala. Jeho úvahy přesahují tuto dobovou kauzu a jsou mj. varováním před pokušením totalitarismu.
ALOIS NEBEL 
| 
