Skvost světové literatury, nejvýznamnější a filosofické posvátné texty staré Indie (8.-3. stol. př. n. l.), svým kulturním významem srovnatelné s biblí. Základní texty hinduismu, jógy a indické filosofie i východisko buddhismu. Třináct starých indických posvátných textů - nejstarší a hlavní upanišady Brhadáranjaka, Čhándógja, Aitaréja, Taittiríja, Kaušítakí, Íšá, Katha, Kéna, Mundaka, Prašna, Mándúkja, Švétašvatara a Maitrajaní - ze sanskrtských originálů přeložil indolog Dušan Zbavitel, jenž texty doprovodil i podrobnými poznámkami na základě starých komentářů (mj. Šankary ad. myslitelů) i moderních indických a západních badatelů či překladatelů. Za překlad tohoto díla obdržel Státní cenu. Krátké období zhruba pěti set let v 8.-3. stol. př. n. l, kdy nejstarší upanišady vznikaly, považují současní filosofové za osovou dobu lidských dějin (Jaspers), protože tehdy se zformovaly základy světového myšlení, jak jej známe prakticky až do současnosti. V té době totiž žili nejvýznamnější řečtí filosofové i izraelští proroci, perský Zarathuštra, upanišadoví myslitelé, Buddha, Lao-c' i Konfucius. Starověcí indičtí mudrci, ršiové, hledali vyšší moudrost, než jsou pouhé světské znalosti. Zatímco ranější védské texty se soustřeďovaly na spojení mezi rituálem a vesmírnými sférami, zájem upanišadových myslitelů se přesunul na lidskou osobu; pátrají po spojení mezi částmi lidského organismu a kosmickými skutečnostmi. Domnívali se, že vesmír představuje předivo vztahů, že věci, které se jeví, jako by stály samy a odděleně, jsou ve skutečnosti spjaty s jinými věcmi. Proto soustředili svou pozornost především na hledání odpovědí na ty nejzávažnější otázky lidského bytí: o uspořádání světa a místě, které v něm zaujímá člověk, o jeho podstatě, schopnostech a možnostech. Závěrem upanišad je pak rovnice: átman, podstata já, se rovná brahma, nejzazší realita světa. Upanišady nevytvořily žádný ucelený filosofický systém, ale nabízejí spíše bohatý zdroj podnětů k zamyšlení a domýšlení. Dodnes však představují jsou jedny z nejdůležitějších a nejvlivnějších indických posvátných knih. Některé z nich tvoří základní texty hluboké indické filosofie advaita-védanty, jiné ovlivnily různé sekty lidového hinduismu i asketickou jógu. Rovněž tvořily myšlenkové i východisko buddhismu a džinismu. Prostřednictvím buddhismu pak ršiové předali toto hluboké duchovní dědictví i ostatním národům Asie. V 19. století ovlivnily rovněž řadu západních myslitelů (mj. A. Schopenhauer, u nás např. O. Březina ad.). I dnes se na ně odvolávají nejvýznamnější učitelé jógy na Západě.
ALOIS NEBEL 
| 
