Kniha Josefa Bieberla obsahuje soubor čtyř studií, tématicky pojednávající o obnově olomoucké univerzity v letech 1945 – 1947 a o počátcích jejího působení do r. 1953, dále o krizové redukci UP k původní podobě a její působení v 60. letech jako dílny „ vědění a lidskosti“. Následné statě jsou věnovány létům normalizace a problémům univerzity v 70. a 80. letech 20. století. Na závěr jsou zařazeny kapitoly pojednávající úsměvně o zkouškách, zkoušejících a zkoušených a také dovětek autora věnovaný dosavadnímu historickému bádání o historii olomoucké univerzity.
ALOIS NEBEL 
| 
