Knížka na první pohled překvapí již svojí grafickou podobou. Volné listy ručního papíru v černých deskách činí z této sbírky poezie krásný zážitek pro oko, stejně jako doprovodné grafické listy Jany Jungmannové. Netradiční jsou i samotné verše. Ve dvou částech - Zápisky nevidomého potápěče a Zápisky prvoka - postupuje autor ojedinělou lineární formou, kdy je třeba číst list po listě, řádek po řádku, abychom složili jednotlivé věty do celistvého tvaru. Šestadvacetiletý Mostečan Marcel Ďurica na své sbírce pracoval zhruba od roku 1997. K neobvyklé formě uvedl, že jsou to vlastně útržky paměti, které však spolu souvisejí. Musí se číst horizontálně, ale i ve sloupcích se občas najde skrytý význam, vysvětlil básník, jehož může veřejnost znát i z působení v rockové skupině Bez peří.