Nové a poprvé i bohatě ilustrované vydání Součkova (dnes již kultovního) Tušení stínu vychází symbolických třiatřicet let od doby, kdy poprvé prošlo rotačkou a tím i „ponejprv spatřilo světlo světa“. Tehdy již známého a nesporně výjimečného českého spisovatele, doktora Ludvíka Součka, fascinující Tušení definitivně proslavilo. Českou čtenářskou obec zasáhlo jako blesk – ač nikdo nebyl schopen tohle čtivé dílko s velkým „D“ zařadit do obecných „škatulek“: jedná se o literaturu faktu(?), důmyslně podanou fikci(?) či snad přece jen vědecké pojednání(?), přesto úryvek Tušení kdosi zařadil i do tehdejší „povinné četby“ základních škol, což okamžitě vyvolalo řadu nesouhlasných „dobových“ polemik… což je ale ta nejlepší vizitka! Autor s geniální pamětí a neobyčejnou schopností plošně propojovat poznané zde řadí obecné vědecké, ale i „nevědecké“ poznatky, spolu se svými originálními myšlenkami (vycházejíc z neuvěřitelného kvanta informací), a to zcela osobitým způsobem: aby čtenáři ukázal na „bílá místa“ (záhady) v poznání lidstva, tedy na oblasti, kde „…tušíme stín“.
Přitom jde o čtivé podání, protkané svérázným humorem na patřičných místech. Tisícům zanícených „součkologů“ však netřeba těchto řádků… Kniha vychází v původní – nezkrácené(!) – verzi. A mimochodem: po přečtení Tušení stínu „…už nikdy nebudeme jako ostatní havrani“(!) – s odkazem na Součkův „Úvod“ s citací ze slavného „Jitra kouzelníků“ pánů Pauwelse a Bergiera, fascinovaných též magickým „fantastickým realismem“.
ALOIS NEBEL 
| 
