Komentář k Husserlovu Původu geometrie. Podrobný rozbor této úvahy, která se zařazuje mezi dodatky ke Krizi evropských věd, je věnován především problémům sedimentace smyslu, různých stupňů ideality a teleologie historického rozumu ve vztahu k možnosti ustavení přísné vědy. Derrida zde překvapivě vystupuje jako obhájce některých Husserlových základních tezí proti kritice vznesené W. Biemelem či M. Merleau-Pontym.