Cirkus, místo, ve kterém lze vidět nevídané a slyšet neslýchané... Život lidí od cirkusu se vždy řídil vlastními pravidly a zvenčí se do tohoto silně tradičního, uzavřeného prostředí podařilo proniknout jen málokomu. Cirkus vnáší do všedního dne kus fantastična - při výkonech artistů, drezérů, žonglérů či kouzelníků tajíme dech a přemýšlíme nejen nad dokonalým provedením, ale i nad tím, co by se stalo, kdyby… Cirkus je zkrátka plný emocí a napětí. Jak ale ve svých životních příbězích dosvědčují zástupci české cirkusové scény, radost ze skvěle provedeného čísla je vykoupená dřinou, harcováním a existenční nejistotou, kterou ještě posiluje nejasná budoucnost cirkusového světa. V knize To je cirkus! najdeme vyprávění artistky na balančních tyčích, drezérky tygrů, artisty na visuté hrazdě, drezérky koní, provazochodce, ošetřovatele zvířat nebo artistky kombinující klasický cirkus s novým cirkusem či burleskou. Všechny příběhy doplňují fotografie z osobních archivů vypravěčů.
Neskutečně mě baví autentičnost vyprávění a jedinečné fotografie z osobních archivů ji jenom podtrhují. Mám radost i ze skvělé grafiky - práce na téhle knize byla prostě čirá radost. - Eva Kecková, redaktorka
Jako žena untermanka, která drží vespod tyče, jsem jako první dělala triky, které do té doby nedělali ani muži - byla jsem první untermankou, která v ČSSR držela čelní perž, tyč s konstrukcí určenou k balancu na čele, bez pomocných řídítek. Bylo mi jedno, jestli mám dlouhou nebo krátkou tyč. Uměla jsem všechny balance, i držet na nohou. Se svými 176 centimetry jsem patřila mezi tři nejvyšší artistky ve své době. Nikdy ale nešlo ani tak o to mít sílu, ale techniku. Na ramenou nebo na čele jsem balancovala až 140 kilogramů. - ukázka z knihy
ALOIS NEBEL 
| 
