Povídku napsal Ivan Šmeljov v roce 1919 ještě před svou emigrací Ruska, jako reakci na nesmyslnost válečných hrůz, které viděl všude kolem v průběhu první světové a občanské války. Tato veskrze pacifistická povídka se zabývá otázkou šílenství na válečných bojištích, versus šílenství jako lékařské diagnózy. Nechybí zde sice ani spousta, autorem tolik oblíbených, poetických popisů krajiny a atmosféry, ale děj se zároveň posouvá poměrně svižně k překvapivému rozuzlení. Lze pochopitelně jen spekulovat o tom, zda se autor částečně inspiroval povídkou E.A.Poa Metoda doktora Téra a profesora Péra, anebo podobnost mezi těmito díly je jen čistě náhodná. Základní téma vzpoury bláznů zpracoval každopádně Šmeljov po svém a originálně.
ALOIS NEBEL 
| 
