Druhé vydání úspěšné knihy povídek + bonus Poslední tanec. Když do redakce před pár lety dorazila zásilka s autobiografickou povídkou Setkání, jejímž autorem je rodák z Valašského Meziříčí Zdeněk Koláček (*1956), vyvolala nadšení, ale i nedůvěru. Existuje vůbec autor, který si „jen tak“ napíše Charlesi Bukowskému, navštíví jej v L. A. a pak sám — už v letech — začne psát povídky (převážně) ze svého mládí prožitého v bolševickém úhoru maloměsta sedmdesátých let? Ano, existuje, dál tvoří a dávno má za sebou první publikační příležitosti ve Tvaru, Babylonu i Hostu. Koláčkovy povídky se zcela přirozeně ocitají ve společenství kultovních „outsiderských“ knih, jako je Pelcovo A bude hůř… či Jerofejevova Moskva-Peťušky zpáteční: beznadějný vzdor, „zábavové“ rvačky, nevázaný sex a samozřejmě bezedné moře levného alkoholu. Ovšem okresní město na malebné periferii republiky v sedmdesátých letech je přece jen něco jiného než takřka kriminální živoření Pelcových hrdinů či sovětská realita. Koláček přináší jako svůj osobitý vklad k textům zmíněných solitérů laskavý i černý humor, ironii i sebeironii. Koláčkovu knihu nelze doporučit těm, kteří rádi relaxují u intelektuálních dramat. Uvítají ji však čtenáři, kteří milují život, jaký byl a jaký je…
ALOIS NEBEL 
| 
