Studie se zabývá kategoriemi tělesnosti, časovosti a prostorovosti jako významnými a podmiňující pro jakoukoli mezilidskou komunikaci i pro liturgické slavení. V první části autorka pojednává o liturgii jako symbolickém jednání, snaží se poukázat na určité napětí v chápání liturgických znamení jakožto symbolů a východisko hledá v uchopení liturgického úkonu jakožto aktu rituálního. Druhá a třetí část se zabývá kategoriemi prostoru a času z perspektivy filosofie, antropologie a religionistiky, ale také z hlediska liturgického. Autorka sleduje dějinný vývoj užívání významných liturgických symbolů i problematiku, která se objevuje v současné, rychle se měnící kultuře, kdy se některá liturgická znamení stala obtížně čitelnými.
ALOIS NEBEL 
| 
