Petr Bakalář není tak snadno k rozlousknutí. Je ale mnohem zajímavější tvor, než jak ho představuje dobrovolný útvar ideových odpůrců, kteří nestrávili zejména Bakalářův provokativní titul Tabu v sociálních vědách (2003). A jak se nyní ukazuje, jeho „vnitřní tvář“ je barvitější, než jakou nám ve svém životě i v dosavadních textech nastavoval dokonce on sám. A to je co říct, protože svou image šlechtí s vášní jurodivého zahrádkáře. Kdybychom měli uvěřit všemu, co o sobě Bakalář šíří a co také s gustem předvádí, nabyli bychom snadno dojmu, že jde o egocentrického sociopata s řadou patologických rysů. Jenže skutečnost je opravdu jiná… a tahle zvláštní kniha, poskládaná z nejosobnějších deníkových miniatur, to ukazuje. Jaký je její autor doopravdy, si netroufám ani po opakovaném čtení s jistotou tvrdit, ale něco si říci dovolím: pokud se Bakalář snažil těmito záznamy zpevnit svou zavedenou image, pak nezbývá než knihu Tak pravil mimočlověk považovat za okouzlující neúspěch!
ALOIS NEBEL 
| 
